수정본

Mám velkou zálibu ve cestování.

To začalo ještě od mého dětství, když jsem s mou rodinou poprve odjela do zahraničí, do ostrova Kypru.

Je to báječné místo.

Byli jsme ve místě, kde se narodila řecká bohyně Afrodita, vidělí jsme starobylé pamatky a rozvaliny, napřiklad, antické divadlo, a taky jsem právě na Kypru poprve uviděla moře a naučila jsem se plavat.

Pak jsme každoročně jezdilí do nejakého nového místa – do Španělska, Spojených Statů, Řecka, atd.

Vždycky jsem chtěla zkusit cestovaní samostatně, bez rodičů, a jednou vznikla taková přiležitost – někdo nabizel nam poukaz do Malty v ramcích studia angličtiny.

To byla skvělá možnost praktikovat a zlepšit své jazykové znalosti a zaroven¨ si vyborně odpočinout se svými vrstevníky.

Ty prázdniny trvalí o 3 tydní a to byla moje první zkušenosti ve bydlení se cizí rodinou a se cizími výrostky.

Zlepšila jsem nejen svou angličtinu, a taky svou nemčinu, protože bylo na Maltě dost hodně Nemců.

V roce 2005 jsem nastoupila do univerzity a můj otec daroval mi autobusový zájezd kolem Evropy.

Myslím, že doposud je to jeden z nejlepších darků v mém životě1 Jezdila jsem se svou maminkou, byli jsme v Polsku, Nizozemsku, taky na ulici Červených lucern, v Německu, Belgii, a samozrejmě, všichní se tešíli na zastavku ve Francii1 Vystoupilí jsme na Eiffelevou věž, byli jsme ve parižském metru – mistní řikalí, že po 20.00 tam je velmi nebezpečí - , byli jsme ještě ve Versailles  , chodili jsme parižskými ulicemi...

To byl můj sen – uvidět Francii, a diky mým rodičům se splnílo.

Ted sním o cestě do Japonska.

Tato země, její lidi, jazyk, kultura, začiná od oblěčení, ukončí na architekture – všechno je jak s jiného světu.

Nikdy jsem nebyla na Východě, chcí začit jeho otevření z Japonska.