Úvod.
Tato práce je věnovaná dílu francouzského malíře Eugena Delacroixa “Svoboda vede lid na barikády”.
Cílem práci je vysvětlit historický kontext ve kterém byla vytvořená tato kresba, a také analyzovat jej symbolický vyznám.
Aby se toto udělalo, bude používat se metoda popsaní a porovnaní na několika úrovních: na úrovni předmětu, úrovni syžetu, úrovni emoci.
V práci se použily videa dokumentárního filmu Alaina Jauberta “Palettes”, lekce kandidáta uměnověd Ilji Doronchenkova a biografii Eugena Delacroixa.
Typy výtvarného umění mají své metaforický bohaté jazyky, díky kterým mohou existovat různé druhy umění.
Když se analyzuje grafika, je možné rozdělit grafické umění podle cíle.
Zjišťují se komponenty struktury realistickou malby: kompozice, perspektiva, úhel pohledu, úroveň horizontu, rytmus, rozměr obrazu, typ malby, barvy, kolorit, svit, šerosvit.
Typickými prostředky technického splnění obrazu se považují tah štětcem, malebná faktura.
Atributy, oděv, nábytek, krajina jsou doplňující prostředky malíře, jsou metoda zdůraznit psychologické osobností postav obrazu, jeho vnitřní a vnější vztahy.
Historický kontext.
V roce 1814, když místo Napoleona přišli Bourbonové, Francouzi už byli velmi unavený ze svého vítězného císaře.
Válka byla příliš drahá, a Bourbonové se snažili vrátit stabilitu.
Ale nejprve Bourbonové zničili zůstatky té legitimnosti, kterou nechal po sebe Napoleon.
Restaurace Bourbonů byla orientovaná na zachránění existující pořádek, na stabilitu.
Zpočátku se to Francouzům líbilo.
Francie se rozvíjela.
Ale během času nadaná mládež začala rozumět, že nynější režim jen dodržuje to, co je, a nerozvije dal.
Takový režim mladým romantikům nebyl nutný.
Eugene Delacroix patřil k té vrstvě elity, která “vyrostla” za Napoleona a ztratila své výsady za Bourbony.
Ale publikum si Delacroixa měl rád, a za svou první malbu (“Dante a Vergilius v pekle”, 1822), která byla vystavená v saloně, dostal medaile.
Ale na jeho dalších malbách už můžeme vidět, že se snažil donést do diváka nějakou liberální politickou ideu.
V roce 1824 namaloval “Vraždění na Chiu”.
Obraz byl takovou reakci na genocidu Řeků.
V roce 1827 nová malba (“Sardanopalova smrt”) Delacroixa vyvolala skandál po kterému Delacroix upadl v nemilost.
“Sardanapalova smrt” je vynikající obraz protože dává nové pojetí historii, a také tvoří nové směry v malovaní.
Delacroix udělal svou kresbu dynamickou, jeho postavy jakoby jsou šroubované do spirály.
Ale v roce 1830 všechno se opět změnilo.
25 července 1830 král Karel X. vydal několik nařízení, které zpřísňovaly režim.
Nevěstilo to nic hrozného, ale Pařížani zahájili střelbu s královskými gardisty, které museli zničit nakladatelství několika opozičních novin.
28 července v Paříží se začala revoluce.
Přes několik dnu město pokryli barikády.
Za tři dni režim Bourbonů byl zničen.
Parlament vybral nového krále, a to byl Ludvík Filip I.
Obraz “Svoboda vede lid na barikády” Delacroixu objednal Francouzský stát, ale jeho velmi rychle schovali od publika.
Popsaní obrazu.
“Svoboda vede lid na barikády” zobrazuje ženu v béžovém sukně, která vede za sebou spoustu lidí.
Tato žena má na hlavě Frigickou čapku, odhalenou hrud’ a bosé nohy.
U její noh jsou mrtvé lide, a sama Svoboda jakoby snaží vyskočit z malby, jet dopředu.
Má v rukách trojbarevnou vlajku a mušketu.
Mrtvé lidé jsou různé – je tam mrtví gardista, je voják a také je tam dělník bez kalhot.
Vedle Svobody jsou dva kluci – jeden v čepici královského gardisty, z šavle a kamen v rukách, a druhý nosí baret studentů z latinského kvartálu a má v rukách dva pistole.
Živé lidé pochází z různých vrstev.
Mladý muž v cylindre má u sebe pušku.
Nalevo od něho je ještě jeden dělník, živý a z šavli.
Třetí muž je umírající, on leží u noh Svobody.
Asi 2/3 malby je nebo.
Město není vidno – skoro všechno skrývá dým.
Napravo je Kátedrala Notre-Dame.
Má na sobě malou trojbarevnou vlajku. Interpretace. Svoboda.
Vrstevníky Delacroixa považovali prototypem Svobody pradlenou Annu Charlottu.
Tato legendárná žena šla na barikády, aby pomstila ze smrt svého bratra.
Ale obličej Svobody, jí profil nevypadá jako profil prostou ženy.
Naopak, Svoboda je velmi podobná Venuši Mélskou, kterou v tu dobu si koupil Louvre.
Jí profil, bosé nohy je starořecký, antický poměr.
To říká, že Svoboda má náboženský původ.
Svoboda má odhalenou hrud’.
To symbolizuje obětavost Francouzů, s kterou oni se snažili zničit režim.
To také ukazuje jí vášnivý poryv.
Je rozzuřená tak silně, že nestihla si obléct.
Trojbarevná vlajka, kterou má v ruce je vlajka republikánské Francie.
Barvy na ní má další významy: modrá znamená volnost, bílá – rovnost, a červena – bratrství.
To je nejjasnější část obrazu.
Ale nejvíc Svobodu dělá Svobodou jí červená čepice.
Je to Frygická čapka.
Čapku spojují ze starověkou Frýgií, a jí je možné uvidět na antických soších nebo jako symbol osvobozeného nevolníka v starém Římě.
May 2017
Vote now! 